Nechat být

Tak se stalo, že kočky rozhrabaly zaseté záhony a nebylo možné poznat kde co roste. Tak jsem to nechala všechno růst.

Když bylo zhruba poznat, kde je plevel, šla jsem protrhávat. Kámoška mě ale zarazila: „Hej to vypadá jako slunečnice, nech ji.“ Takto jsem nechala spousty dalších rostlin po celé zahradě. A výsledek je malá permakultura. Výsledek lepší, než bych to rozumově plánovala. Všude samovolně roste hned x krát gigantická slunečnice, rajče, paprika, brambora, dýně, levandule, kostival, divizna, mák, kopretina, různé byliny, keře a stromky… Jsou tam, kde chtějí růst. Teď když nevím o jakou rostlinu jde, juknu na ni přes apku a směju se, jak se to sem dostalo (věci z kompostu chápu, ale takový jilm nebo vrba v květináči…). Navíc se z takové zahrady těší ježčí rodinka, ještěrky, hmyzáčci… Ne, my nebude mít sterilní zahradu. To raději prales! 😀

Nečekané dary přichází bez tlaku a plánu.

Být v proudu života znamená, nechat život se dít.