Meditace se svíčkou

Při vzpomínce na moji učitelku, nedávno zesnulou, se smutkem procházím poznámky z jejích hodin kineziologie. Čistá a krásná duše… Vedla nás k tomu používat intuici. Čtu teď její poznámky jinou optikou a intuitivně se zastavuji u tématu SVĚTLA.

„Zapal svíčku a posaď se před ni. Dívej se nějakou dobu do plamene a uvažuj o tom, že plamen je schopen předávat své světlo celé řadě dalších svíček, aniž by se umenšoval.“

V meditaci jsem viděla mnohá srdce – zlomená, ublížená, ukřivděná, zavřená. Ve skutečnosti jsou lidé citlivé bytosti, kterým se jejich srdce zavřelo jako reakce na nutnost bránit se před nečekanou a negativní situací. Bojí se mít otevřené srdce, aby jim opět nebylo ublíženo, a tak staví před sebe další a další zdi. Za zdmi je však plamínek světla, který nemůže uhasnout. Nikdo ho nemůže zničit. Naopak se může šířit a osvětlovat vše k čemu se jen přiblíží.

Představ si jak se světlo ze svíčky rozlévá do tvého třetího oka, místa mezi obočím. Pak ho veď do svého srdce a nech zažehnou velký plamen ve své srdeční čakře. Nadechuj světlo do hrudi a vnímej jeho sílu. Světlo je OČISTA, UZDRAVENÍ A LÁSKA. Přebytky nech proudit postupně do celého těla, aury kolem tebe i do tvé mysli. Světlo tě zbavuje zátěží a uzdravuje vše čeho se dotýká. Pokud chceš pokračovat, nech světlem naplnit svůj domov, rodinu, všechny vztahy a oblasti tvého života, celý svět i vesmír… Připoj modlitbu a poděkování Nejvyššímu za požehnání, ochranu a vedení. Buď si vědom božské síly v tobě. Důvěřuj.